Náš příběh

Pálenice BUBLÍK

Teprve za doby Alexandra Velikého se objevily švestky v Evropě. Nikdo tehdy netušil, že se tyto stromy, resp. jejich plody stanou základní vstupní surovinou pro výrobu vynikajícího (a "léčivého") nápoje - slivovice (na Valašsku trnkovice).

Pan Josef Bublík se při svých častých obchodních cestách na jižní Moravě setkával téměř v každé vesnici s pálením ovoce na alkohol zejm. ze švestek, a vzhledem k tomu, že ve valašském regionu takřka nebyla tato činnost legálně provozována, rozhodl se pálenici postavit. Podařilo se mu zlomit velkou prvotní nedůvěru rodičů, kteří mu posléze poskytli do zástavy na bankovní úvěr rodinnou usedlost. Spolu s bankovním úvěrem investoval do stavby pálenice i veškeré zisky z podnikatelské činnosti. Pálenici se rozhodl zbudovat na vlastním (rodinném) pozemku v Poličné u Valašského Meziříčí. Stavební povolení obdržel v r. 1937 a již za několik měsíců byla stavba jedné z prvních oficiálních pálenic na Valašsku i celé severní Moravě hotova. S výrobou se započalo ihned po dostavbě a vybavení technologií. Pro pana Bublíka se stala pálenice cílem veškerého snažení ("žil pouze svou pálenicí"). V prvních letech veškeré zisky reinvestoval do zkvalitnění procesu pálení a rozvoje pálenice. Tak, jak to znáte z filmu Postřižiny i pan Bublík objížděl hostince, nálevny, hotely a podobná zařízení v širokém okolí a nabízel ke koupi produkty ze své výrobny

Jak to začalo

K velkému rozvoji malovýroby slivovice a budování pálenic došlo zejména v období světových válek a hlavně na jižní Moravě. Před 2. světovou válkou vlastnili pálenice většinou židovští obchodníci a hospodští. Na jižní Moravě bývala větší úroda ovoce, a proto tam byl i větší výskyt pálenic. Valašsko byl chudý kraj a lidé tu byli zvyklí veškeré dary přírody zcela a všemožně spotřebovávat. Proto se např. švestky (trnky) konzumovaly v surovém stavu, sušily se, dělaly se z nich podomácku povidla, a také se z nich podomácku (načerno) pálila slivovice (trnkovice). Švestek bývávalo na Valašsku velmi mnoho - řady trnek byly téměř na každé mezi a hospodáři se o ně vzorně starali - vždyť z nich měli mnohostranný užitek. Oficiální pálenice však na Valašsku (ve srovnání s jižní Moravou) téměř nebyly.